feel it...

feel it...
"Hudba je řečí pro tento svět, právě ona je jazykem srozumitelným tam, kde už srozumitelnost neočekáváme. Právě ona je objevitelkou schopností, které jsme už zapomněli". (Jiří Pilka)

středa 23. listopadu 2011

Empty

Začala zima a ta "skvělá" atmosféra kolem dělá své. Dnes si připadám obzvláště divně, tak nějak prázdně. Kde jsou ty časy, kdy jsem nemusela nic řešit? Bylo mi všechno tak nějak jedno a žila jsem si svůj bezproblémový život. Dokonce donedávna bylo ještě vše fajn. Od mých 18 se však dozvídám samé podpásovky. Asi nějaké blbé období nebo spíše celý rok. Začalo to na mé narozeniny, kdy jsem naivně doufala, že se můj bývalý přítel překoná, což se nestalo. Následoval rozchod (po 2 letech) a věčné připomínání si svých i jeho chyb a přemýšlení nad tím, co mohlo být jinak. MOHLO, ale není. Probrečené noci jsem již dávno vzdala, přijde mi to opravdu zbytečné a dokonce teď s Tomášem skvěle vycházíme - on si našel přítelkyni, která je podle mě celkem obstojná =D. Jen já jsem pořád sama. Asi mi není souzeno, abych někoho měla. Nechci být žádná lamačka srdcí, sama vím, jak to bolí, když něco nevyjde. Ale ono to jinak asi ani nejde. Přišla jsem na to, že vztah je pojem zcela relativní a vše se dokáže během jedné chvíle zničit. Upřímně závidím všem těm, kteří si ještě žijí v perfektním světě. Poslední dobou mě opravdu dojímá na co si všichni hrají. Tak já nevím..když někoho miluji, nepodvádím ho (neříkám, že se to nemůže stát, protože může), ale přece si potom uvědomím, zda-li to má ještě cenu nebo ne. No jak je vidno, tak u některých zcela chybí pocity viny, či se nedokáží do druhého vcítit. Dozvěděla jsem se tolik věcí, až je mi z toho špatně. Například: Svatba pro mě znamená něco nedotknutelného, něco, co vydrží na věky věků AMEN. Jenomže zase je tady ALE. Náhodou jsem se dozvěděla, že i den před svatbou se dá vesele souložit v cizí posteli. Jak můžou lidé s tím pocitem žít? Nechápu to. Snad nemám potřebu provozovat sex s někým jiným. Když někoho miluji, chci se s ním milovat a ne mít sex na jednu noc. S tímhle bych žít nemohla, natož pak vychovávat děti. Lidé jsou opravdu sobci. Když se to vezme kolem a kolem, nikomu na ničem nezáleží, jen na sobě. Tudíž jsem se rozhodla, že i já se začnu chovat podobně a nenechám nikoho, aby mi "vlezl do hlavy" a dělal tam paseku. Je mi hlavně líto, že někteří si neuvědomují, co můžou svým chováním a jednáním způsobit a že to toho druhého částečně zničí - pošlape mu to sebedůvěru. Přála bych si, aby se mnou bylo jednáno na rovinu a ne abych se podstatné věci dozvídala až někdy ke konci příběhu. Znáte to, že z přátelství může vzniknout láska, ale z lásky přátelství nevznikne? Přijde mi to jako naprostá kravina. Snad jen na konec dodat, že "chtít přátelství po zamilovaném, je stejné, jako dávat žíznivému najíst". Haha to jsem to opět dopracovala.

xoxo Bí

Žádné komentáře:

Okomentovat