feel it...

feel it...
"Hudba je řečí pro tento svět, právě ona je jazykem srozumitelným tam, kde už srozumitelnost neočekáváme. Právě ona je objevitelkou schopností, které jsme už zapomněli". (Jiří Pilka)

pondělí 21. listopadu 2011

Zimní rána a předvánoční stres.

Zdravím Vás a přeji příjemný podvečer. Pondělní rána přímo nesnáším a o to více, když je venku taková zima! Upřímně řečeno, nesnáším zimní období hned z několika důvodů: 1) Je zima, 2) Je ještě větší zima, 3) Ponuré počasí, které ve mně vzbuzuje deprese, 4) Kdo si má na sebe pořád navlékat 4 vrstvy oblečení?!, 5) Mokro a sníh a prostě fuj břečky, 6) Léto je lepší...
Takže cestou do školy jsem opět uvažovala nad panem XY a že by neuškodila trocha tělesného tepla (haha). Pak dorazím do školy a na koho nenarazím?! Je tam ON. Ach, no nebudu to tady rozvádět, jakou jsem měla radost a kdesi cosi =D. A mimo to mám úžasné spolužačky, které nazývají věci pravými jmény =D. Tak třeba dotyčného pana XY nazývají VÍTR =D. Neptejte se proč, začíná být z toho celkem zajímavá historie =D. Každopádně sdílím s mou spolužačkou radost, že jí přijede milý a konečně bude (snad trvale) uspokojena, neboť mi už leze na nervy! =D Ale ne, ve skutečnosti ji mám moc ráda a naše chutě jsou tu a tam dosti podobné =D. Dnes jsem také uvažovala nad tabuizovaným tématem: Vánoce. Upřímně řečeno si nepamatuji, kdy jsem z Vánoc měla obrovskou radost a odpočítala již od září dny. Nu a když nad tím tak uvažuji, tak mi absolutně nepřijde, že za chvíli začnou zase ty stresy. Vždyť to mají být pohodové svátky ne?! Nesnáším tu atmosféru, jak jednou za rok se snaží být všichni na všechny milí a hrají si na něco na co nemají. Jediná pozitivní věc na tom všem je, že si uklidím (mám na mysli oblečení, které se normálně valí všude po pokoji). Ale dnes jsem malinko podlehla a rozhodla se mé mladší sestře koupit dárek. Jde vidět, že ji "opravdu" dobře znám! Vejdu do zlatnictví s vizí, že sestře koupím stříbrný náramek, aby si připadala jako velká holka. Dokonce jsem ho i sehnala, ale když jsem přišla domů a jen tak nenápadně ji změřila ruku, zjistila jsem, že můj odhad byl absolutně mylný a že se do zlatnictví budu muset vrátit, neboť nepředpokládám, že by se jí do Vánoc zápěstí zmenšilo. Teď mě tak napadlo, že se opravdu netěším na ty rána, kdy budu muset sledovat "nikdy neviděné" pohádky. Připadám si stará! Vidět každým rokem Mrazíka a kde jakou českou pohádku, tomu se říká ZÁBAVA. No nic, nebudu se rozepisovat, jdu se vrhnout na fyziku (aneb co narozené dítě, to fyzik).. Přeji příjemný zbytek dne.
xoxo Bí

Žádné komentáře:

Okomentovat