feel it...

feel it...
"Hudba je řečí pro tento svět, právě ona je jazykem srozumitelným tam, kde už srozumitelnost neočekáváme. Právě ona je objevitelkou schopností, které jsme už zapomněli". (Jiří Pilka)

sobota 8. prosince 2012

Lost in my minds

Opět po dlouhé době jsem se rozhodla, že obnovím mou činnost zde na blogu. Děje se tomu tak, protože se nejspíše potřebuji vypsat ze všeho, co se děje.
Stalo se toho hodně od mé maturity. Nutno podotknout - maturitu mám úspěšně za sebou, přijetí na vysokou také. První měsíce byly trochu chaotické a mám je rozmazané, nejspíše protože jsem musela navštívit každý den jiný klub či bar. Jsem společenský člověk, jsem  mladá, tak proč si neužívat, že? No má to pár nevýhod. Kromě toho, že jsem utratila nekřesťanské peníze, plno večerů si nepamatuji a bylo mi téměř pokaždé fakt hodně zle, tak jsem poznala plno skvělých lidí. No a tady to nejspíše všechno začalo...
Poznala jsem Tě úplnou náhodou a žádná romantika to nebyla. Byla jsem opilá, ty na mém obzoru a bylo to. Na naše vskutku nevšední poznání opravdu nikdy nezapomenu. Ani nevím, proč takhle píšu, stejně to číst nikdy nebudeš, jen chci mít svůj vlastní klid. Vstoupil jsi do mého života opravdu neočekávaně, a proto to teď možná tak bolí. I když by nemělo. Sama nevím proč, nedokážu si ani na jednu mou otázku odpovědět. Možná bych měla přestat hledat, jenomže v tom mi něco brání. Jsou to téměř dva roky. Dva roky co jsem sama, co jsem opustila mou první velkou lásku. A nemyslela jsem si, že v relativně blízké době někoho nového objevím a snad se i zamiluji? Vlastně ani nevím, jak specifikovat náš vztah. Prostě jsi přišel, vzal sis něco a zase odešel a já nechápu proč? Asi jsem hodně naivní..Možná jsem si myslela, že zrovna ty mi změníš život a že začnu žít novou pohádku. No momentálně bych to nazvala spíše noční můrou. Jsem zmatená. V jedné minutě nedokážu pochopit, co na tobě vidím, v druhé zase mám na tobě ráda úplně všechno. Ve třetí si říkám, že jsem opravdu mimo a ve čtvrté doufám, že se vrátíš. V páté všechno zapřu a řeknu si dost a v šesté brečím jako malá a v hlavě chvíle s tebou. Nebylo jich moc, ale když jsem s tebou byla, připadala jsem si jako v jiné dimenzi. Cítila jsem, že mi rozumíš a nevadí ti, že jsem prostě jen jiná, než ostatní. Jiná - padlá na hlavu. S tebou jsem se cítila v bezpečí a mohla jsem zase někomu věřit. Ale odešel jsi...sám a důvod? Nevím..Trestáš mě, já nevím za co. Přímo mě užírá, že nevím, co jsem udělala špatně a proč jsi musel odejít. Ale odešel jsi a já mám v sobě zlost. Že jsi zneužil všeho, co jsem ti nabídla. A já stejně tajně doufám, že se jednou vrátíš....
Tolik k mému milostnému životu. Jsem tragéd, nedá se to ani jinak popsat. Ale? Potřebovala jsem se vypsat a to se mi povedlo.
xoxo

Žádné komentáře:

Okomentovat